21.01.2009 - Někdo by si mohl myslet, že starý člověk už chce jen klid a pohodu. Aby ho nikdo nerušil a on mohl dřímat v křesle nebo sledovat televizi. Určitě se to nedá říci o klientech Denního stacionáře pro seniory Charity Opava, kde jsou lidé i přes svůj handicap veselí a rádi vtipkují. Také díky podpoře Nadace OKD.
Někdo by si mohl myslet, že starý člověk už chce jen klid a pohodu. Aby ho nikdo nerušil a on mohl dřímat v křesle nebo sledovat televizi. Určitě se to nedá říci o klientech Denního stacionáře pro seniory Charity Opava, kde jsou lidé i přes svůj handicap veselí a rádi vtipkují. Také díky podpoře Nadace OKD.
Projekt pod názvem „Rozšíření a udržení péče v Denním stacionáři pro seniory“ podpořila Nadace OKD finanční částkou 33 tisíc korun. Tato částka byla použita na dofinancování aktivizačních programů jako je arteterapie, trénování paměti, muzikoterapie, kondiční cvičení a různé hry založené na reminiscenční metodě.
Co si pod pojmem „denní stacionář“ můžeme představit, nám vysvětlují terapeutky, které mají na starost být dobrými partnery svěřených klientů tak, aby se tito lidé cítili co nejpříjemněji. „Prostřednictvím aktivizace poskytujeme uživatelům služeb moderní prevenci patologického chátrání, a to jak fyzického tak psychického. Využíváme muzikoterapie, vyrábíme různé výrobky, které potom zdobí naše zařízení, každodenně probíhá kondiční cvičení, pořádáme mezigenerační setkávání a další aktivity, tak, aby byly pro každého klienta co nejefektivnější.“
Pojďme tedy Denní stacionář pro seniory navštívit. Vcházíme do historické budovy v centru Opavy, která byla součástí kláštera. Setkáváme se s paní, říkejme jí Alena. Pozdravíme ji. Krásné modré oči se rozzáří v úsměvu je vidět laskavost. Snažíme se navázat komunikaci, ptáme se, jak se jí ve stacionáři líbí, jak často sem chodí. Paní odpovídá jednoduchými větami a je patrné, že nastupující poruchy paměti jí nedovolí komunikaci plně navázat. Snažíme se její odpovědi porozumět. Do komunikace se vloží terapeutka, která je klíčovou pracovnicí této klientky, je více s jejími potřebami a přáními seznámena. Vypráví nám, že paní Alena je velice společenská, ráda zpívá a poslouchá hudbu. Paní Alena se od srdce směje a souhlasí, že tomu tak opravdu je. Do stacionáře nedochází sama, ale dopravuje ji sem auto Charity Opava. Stacionář navštěvuje každý den. Přichází vždy s úsměvem a s úsměvem se zase odpoledne vrací ráda domů ke svým blízkým. Paní Alena začíná být netrpělivá. Pochopíme, že je čas rozhovor ukončit. Podáváme jí ruku, přívětivě nám ji stiskne a loučí se s námi slovy: „Přijďte zas“.
Odcházíme optimisticky naladěni a přesvědčeni, že i tito lidé, pokud žijí v prostředí naplněném láskou a porozuměním, umějí být šťastní a předat energii druhým.
Projekt pod názvem „Rozšíření a udržení péče v Denním stacionáři pro seniory“ podpořila Nadace OKD finanční částkou 33 tisíc korun. Tato částka byla použita na dofinancování aktivizačních programů jako je arteterapie, trénování paměti, muzikoterapie, kondiční cvičení a různé hry založené na reminiscenční metodě.
Co si pod pojmem „denní stacionář“ můžeme představit, nám vysvětlují terapeutky, které mají na starost být dobrými partnery svěřených klientů tak, aby se tito lidé cítili co nejpříjemněji. „Prostřednictvím aktivizace poskytujeme uživatelům služeb moderní prevenci patologického chátrání, a to jak fyzického tak psychického. Využíváme muzikoterapie, vyrábíme různé výrobky, které potom zdobí naše zařízení, každodenně probíhá kondiční cvičení, pořádáme mezigenerační setkávání a další aktivity, tak, aby byly pro každého klienta co nejefektivnější.“
Pojďme tedy Denní stacionář pro seniory navštívit. Vcházíme do historické budovy v centru Opavy, která byla součástí kláštera. Setkáváme se s paní, říkejme jí Alena. Pozdravíme ji. Krásné modré oči se rozzáří v úsměvu je vidět laskavost. Snažíme se navázat komunikaci, ptáme se, jak se jí ve stacionáři líbí, jak často sem chodí. Paní odpovídá jednoduchými větami a je patrné, že nastupující poruchy paměti jí nedovolí komunikaci plně navázat. Snažíme se její odpovědi porozumět. Do komunikace se vloží terapeutka, která je klíčovou pracovnicí této klientky, je více s jejími potřebami a přáními seznámena. Vypráví nám, že paní Alena je velice společenská, ráda zpívá a poslouchá hudbu. Paní Alena se od srdce směje a souhlasí, že tomu tak opravdu je. Do stacionáře nedochází sama, ale dopravuje ji sem auto Charity Opava. Stacionář navštěvuje každý den. Přichází vždy s úsměvem a s úsměvem se zase odpoledne vrací ráda domů ke svým blízkým. Paní Alena začíná být netrpělivá. Pochopíme, že je čas rozhovor ukončit. Podáváme jí ruku, přívětivě nám ji stiskne a loučí se s námi slovy: „Přijďte zas“.
Odcházíme optimisticky naladěni a přesvědčeni, že i tito lidé, pokud žijí v prostředí naplněném láskou a porozuměním, umějí být šťastní a předat energii druhým.
Autor: Gabriela Lukšíčková
