Napsali jste o nás
Lucie Černínová: Není proč se v komunikaci s nevidomými vyhýbat výrazům uvidíme či podívej se (Opavsko)
Minimálně osmdesát procent všech informací z vnějšího prostředí vnímáme zrakem. Zrak hraje naprosto zásadní roli při prostorové orientaci, protože nám umožňuje vnímat kontrasty, kontury předmětů, tvary, barvy a především vzdálenosti. Pouhých zbývajících dvacet procent informací si mezi sebou dělí sluch, hmat, čich a chuť. Pojďme se na chvíli ponořit do světa nevidomých, kterým těchto dvacet procent musí v orientaci vystačit. Můžeme se díky tomu dovědět mnoho zajímavého i poučného. Provede nás jím Lucie Černínová ze střediska Charity Opava Spojka, které nevidomým poskytuje takzvanou sociální rehabilitaci, tedy učí je sebeobsluhu, péči o domácnost a zvládnutí péče o vlastní osobu, a také prostorovou orientaci a samostatný pohyb. (Celý rozhovor, který vyšel v REGIONU OPAVSKO 18. listopadu 2026, si můžete přečíst po kliknutí na odkaz VÍCE pod touto rubrikou)
Poděkování hospici Pokojný přístav za lidskost a důstojný odchod našeho tatínka (Opava)
Rádi bychom touto cestou poděkovali a vyjádřili nejhlubší poděkování celému týmu Mobilního
hospice Pokojný přístav (Charita Opava) za jejich nesmírně obětavou, profesionální, a především hluboce lidskou péči o mého drahého manžela a našeho tatínka v posledních dnech jeho života. Díky jejich láskyplnému přístupu, empatii a nepřetržité odborné péči a opoře mohl našemu tatínkovi zůstat dopřán ten největší dar – prožít své poslední chvíle v bezpečí a klidu domova, obklopen svou rodinou a bez bolesti. Před sestřičkami a lékaři Pokojného přístavu hluboce smekáme. S nesmírnou úctou, citlivostí
a odborností pomohli nejen našemu tatínkovi pokojně usnout a s důstojností odejít z tohoto
pozemského života, ale byli také obrovskou psychickou oporou pro nás, jeho nejbližší. S úctou a vděčností v srdci manželka Ilonka, dcera Olinka se svou rodinou (REGION OPAVSKO 20. října 2026)
O. Klement Rečlo: I velké horské štíty se zdolávají malými kroky, tak jako doprovázení umírajících (Opava, Stěbořice)
Narodil se ve slovenských Kavečanech u Košic, ale už bezmála dvě desetiletí působí v ostravsko-opavské diecézi. Otec Klement Rečlo sloužil po kněžském svěcení v roce 2008 postupně na několika místech Moravskoslezského kraje, ale od roku 2013 je doma na faře ve Stěbořicích. Tady si ho záhy oblíbili všichni obyvatelé obce, lhostejno, zda jsou či nejsou takzvaně kosteloví. Hovoříme spolu především o jeho spolupráci s charitním mobilním hospicem Pokojný přístav, kde doprovází umírající i jejich blízké, slouží mše za zemřelé a poskytuje duchovní oporu pozůstalým. Nevyhneme se ale ani tomu, že je znám i jako aktivní vytrvalostní běžec, který se účastní řady náročných závodů. Možná i to může být dobrá metafora ke kněžské službě, kterou si tento vysoký, vysportovaný a stále usměvavý muž kdysi vybral. (Celý rozhovor, který vyšel v REGIONU OPAVSKO 13. října 2026, si můžete přečíst po kliknutí na odkaz VÍCE pod touto rubrikou)