Na počest otce Jožky Motyky pořádají stěbořičtí občané vždy počátkem května sportovní běh s názvem Memoriál otce Jožky. Charitní setkání se na rozdíl od této akce, která se těší velkému zájmu mnoha lidí, neslo v komornějším duchu. Přesto jeho účastníci na dopolední mši svaté, kterou za svého předchůdce sloužil stěbořický duchovní správce otec Klement Rečlo, zaplnili celý kostel. Ředitel Jan Hanuš proto otci Klementovi nejprve vyjmenoval střediska, jejichž zaměstnanci a klienti přišli na otce Jožku vzpomenout. Byly to Denní stacionář pro seniory, Mraveneček, Dům sv. Cyrila a Metoděje pro zrakově postižené, Chráněné a podporované bydlení pro duševně nemocné a Radost. Nechyběli ani zástupci chráněných dílen, terénních služeb, Masážního centra či ředitelství.
Otec Klement v působivém kázání připomněl, že od otce Jožky, který odešel náhle a nečekaně, stále nachází na faře nějaké vzkazy. Naposledy to byla věta z jeho zápisků, kterou účastníkům mše přečetl se zapálenou svíčkou v ruce: „Jako tiše hoří oheň svíce, a nikdo ho neslyší, tak tiše a jistě přebývá světlo světa v lidském srdci.“ Po mši ještě účastníci před kostelem zazpívali před pietním místem otce Jožky a položili k němu kytici.
Následovalo posezení a občerstvení ve farní StodoLaKafe, která vznikla rekonstrukcí původní stodoly a rozšířila tak areál romantického parku s chodníčky a jeskyní pro sochu Panny Marie. Krásný park kolem stěbořického kostela a fary ještě za svého života vybudoval otec Jožka a my se z něho můžeme stále radovat, tak jako ze světla, které nám otec Jožka Motyka dodnes předává.
