NÁVŠTĚVA PŘED UZAVŘENÍM POBYTOVÝCH SLUŽEB
Mezi fotografiemi, které byly oceněny a vybrány na výstavu, jsou hned čtyři snímky, na nichž jsou zobrazeni uživatelé služeb Městské charity České Budějovice. Také ony nesou silný příběh. „Máme obrovskou radost, že porotu zaujaly i naše fotografie, a už nyní se těšíme na září, kdy výstava doputuje k nám do Budějovic,“ vzkazují do Opavy z Českých Budějovic, které jsou nepsaným vítězem letošního ročníku fotosoutěže.
Ze všech fotografií, které dorazily do kategorie Portrét, zaujal komisi nejvíce snímek Isabely Šilhové z Městské Charity České Budějovice. Na fotografii je jeden z uživatelů pečovatelské služby této Charity pan Kryštofek se svojí dcerou. „Vídají se sporadicky. Po smrti manželky zůstal sám ve svém bytě, dcera byla umístěna v Domově se zvláštním režimem,“ popisuje autorka. „Zprostředkovali jsme návštěvu, kterou jsme stihli zrealizovat na podzim před opětovným uzavřením pobytových služeb. Byl to velmi silný moment, který nelze popsat slovy,“ dodává. Zachytil ho ale její oceněný snímek.
PAN FRANTIŠEK VĚNUJE LIDEM BEZ DOMOVA VŠECHEN SVŮJ ČAS
Snímek Petra Touska, který byl oceněn druhým místem v kategorii Život kolem nás, zachycuje dobrovolníka Městské charity České Budějovice Františka Kynčla. Ten věnuje dobrovolnické činnosti pro lidi bez domova většinu svého volného času.
K práci dobrovolníka přivedla pana Františka křesťanská láska. Do Českých Budějovic jezdí z Tábora, kde se také třikrát týdně věnuje osobám bez domova. Snímek, na němž je pan František s jednou z uživatelek Charity, dokumentuje projekt Budějcká stravenka, který právě slaví rok od vzniku. Pan František stál u jeho vzniku. „Vše probíhá následovně: pan František se setká s klientem na předem stanoveném místě, ´směnu´ začnou modlitbou a poté se společně pustí do úklidu města. Za tuto činnost dostávají osoby bez domova stravenku v hodnotě šedesát korun,“ popisuje Isabela Šilhová z Českých Budějovic. Do projektu se již zapojilo více než sto osob.
FOTBAL S KLIENTY
Fotografie Isabely Šilhové zachycuje akci Piknik pro osoby bez domova, kterou budějovická Charita pořádá jednou ročně vždy koncem léta uprostřed městské zeleně ve Stromovce pro uživatele Domu sv. Pavla a Terénního programu. Součástí pikniku je také fotbalový turnaj. Na hřišti i na pikniku vládne přátelská atmosféra. Do hry se zapojují pracovníci Charity i klienti. Odrazem atmosféry je spokojený výraz muže na fotografii.
DĚVČÁTKO SE SVAČINOU
Děvčátko na fotografii, které opět na svém snímku zachytila Isabela Šilhová, pravidelně navštěvuje Nízkoprahové zařízení pro děti a mládež V.I.P. Klubíky. Dětem z vyloučené lokality Palackého náměstí zde poskytují možnost seberealizace, učí je novým dovednostem a také jim zprostředkovávají zážitky, které pro ně nejsou tak jako pro většinu populace samozřejmé. „Fotografii jsem pořídila při pauze na svačinu ve FUNPARK PANDA. Na návštěvu se děti neskutečně těšily. Byla uhrazena z výtěžku z Vánočních obchůdků s Nadačním fondem Albert, na kterých se děti samy podílely výrobou a prodejem vánočních dekorací,“ popisuje Isabela Šilhová. A má pravdu v tom, když dodává, že fotografie zachytila okamžik naprosté nefalšované spokojenosti.
STŘÍBRO PRO SPÍCÍ KOLEDNICI TŘÍKRÁLOVÉ SBÍRKY
Snímek, který získal stříbro v kategorii Portrét, získal Petr Čech z Oblastní charity Žďár nad Sázavou. "Fotografii jsem pořídil během děkovného Tříkrálového koncertu naší Charity, který se konal na konci ledna 2020 v kostele sv. Kunhuty v Novém Městě na Moravě,“ popisuje. Na fotografii zachytil pracovnici Oblastní charity Žďár nad Sázavou Lenku Šustrovou s dcerou, která během koncertu usnula. „Původně jsem tento snímek moc neregistroval a objevil ho až při výběru fotografií do soutěže," dodává Zbyněk Čech, který není ve fotosoutěži MŮJ SVĚT žádným nováčkem, protože jeho fotografie už byly oceněny i v minulých letech.
RADOST NA FOTCE „ZE ŽIVOTA“
„Moc děkuji za příležitost. Vím, že fotka není dokonalá. Ale je ze života. Z toho opravdového, který denně žijeme,“ napsala Jana Janoutová, autorka fotografie, na níž pózují zaměstnanci Oblastní charity Rajhrad s šekem na čtyřicet tisíc korun. A právě to oslovilo také komisi. Snímek zachycuje závěr charitativní akce, kterou uspořádala jako oslavu čtvrtého výročí svého založení kavárna Dvorek na faře v Bořeticích. „Na svůj narozeninový den tady na podporu našich služeb vybrali téměř čtyřicet tisíc korun,“ popisuje oceněná autorka, která je vedoucí propagace a fundraisingu Oblastní charity Rajhrad. „Nesmírně si vážím toho, s jakou ochotou a vstřícností nám majitelé Dvorku Bořetice Morávkovi pomáhali. Jsou úžasní! Díky nim jsme mohli pořídit nové kufry pro kolegyně z Domácí zdravotní péče a pracovní oblečení pro zaměstnance Charitní pečovatelské služby,“ popisuje. A dodává, že by případnou výhru věnovala některému ze svých úžasných kolegů v první linii, kteří si ji – nejen v této době – obrovsky zaslouží.
KORONAVIROVÝ TÁBOR – MÍSTO PŘÍBĚHŮ, SAMOTY I BOLESTI
„Brněnské centrum pro lidi bez přístřeší v areálu u Anthroposu vzniklo v počátcích pandemie koronaviru. Diecézní charita Brno ve spolupráci s městem Brnem vytvořila nové stanové městečko, kde od dubna do poloviny srpna umožnila lidem v krizi přenocovat, získat roušky a poradenství. Charita v nonstop centru pomohla devadesáti potřebným, aby náročný čas nouzového stavu strávili v bezpečí.” Tak zní oficiální tisková zpráva Diecézní charity Brno, pro kterou fotil Richard Bouda. „Měl jsem to štěstí, výsadu, či jak nazvat skutečnost, že jsem mohl vše po dobu trvání stanového tábora fotografovat,“ říká autor oceněné fotografie. A dodává, že zde neviděl jen jakýsi „tábor“, ale místo setkávání, sdělování příběhů, hořkých komedií a pochopitelně smutku, křivd, samoty a bolesti. Oceněná fotografie pochází z cyklu s pracovním názvem „no Signal“, který vznikal během pěti měsíců roku 2020. „Snažím se v něm představit příběhy lidí ze stanového městečka a jejich každodenní rutiny života,“ dodává Richard Bouda.
OCENĚNÍ KLIENTA Z NERATOVA MÁ POČÁTEK VE VLAŠTOVIČKÁCH
S Charitou Opava je spojeno ocenění klienta Chráněného bydlení Domov v Neratově Roberta Kodýtka. Začalo to loni v září, kdy jsme si v Domě sv. Cyrila a Metoděje pro zrakově postižené ve Vlaštovičkách připomínali hned dvě výročí. Kromě sedmdesáti let od Akce Ř, během které byly komunistickým režimem vyvezeny sestry dominikánky ze svého kláštera na sběrné místo, to bylo také výročí čtyřiadvaceti let od chvíle, kdy zde Charita Opava slavnostně otevřela dům pro zrakově postižené.
Mši svatou zde na připomenutí obou výročí slavil otec Josef Suchár, kněz z Neratova a zakladatel Sdružení Neratov, které se zaměřuje na pomoc dospělým s lehkým mentálním postižením a postiženým dětem. Jako poděkování si odnesl také knihu MŮJ SVĚT, která mapuje prvních deset let fotosoutěže s tímto jménem. A spolu s ní i prosbu, aby klienty Sdružení Neratov povzbudil k tomu, aby i oni poslali své snímky do kategorie, která je určena právě jim. A z Neratova skutečně dorazilo hned dvanáct soutěžních fotografií. Jednu z nich odborná komise ocenila – je to právě snímek Roberta Kodýtka.
O to více nás mrzí, že autora spolu s pracovníky Sdružení Neratov, kteří za něj komunikují, nemůžeme pozvat na slavnostní vernisáž do Historické výstavní budovy Slezského zemského muzea, protože jsme ji museli kvůli pandemii zrušit a přesunout do venkovních prostor. Pokud to ale okolností umožní, budeme se snažit to napravit v červenci, kdy by odložená vernisáž letošního ročníku i se slavnostním vyhlášením vítězů za jejich přítomnosti mohla proběhnout na zámku v Raduni.
PRVNÍ DEN PO SKONČENÍ KARANTÉNY
První místo v kategorii Život kolem nás získala fotografie vedoucí Charitního domova v Hluku Eva Malůšková. Odbornou komisi zaujala na první pohled, přestože nespoléhá na prvoplánový efekt. „Tu fotografii jsem poslala, přestože mi rozum říkal, že není dobrá, že se na ní nic neděje,“ potvrzuje Eva Malůšková. „Mám ji však moc ráda, protože byla focena první den po skončení nekonečné karantény. Spolu... První den, kdy jsme mohli být spolu... Klienti mohli vycházet ze svých pokojů, stravovat se v jídelně, odpoledne společně koukat na televizi, pít kávu, povídat si, chodit na procházky, přijímat návštěvy, těšit se s příbuznými. Protože všechno to, co jsme roky považovali za samozřejmost, se na několik měsíců stalo výsadou a velkou vzácností,“ popisuje atmosféru vzniku snímku jeho autorka. A porota přesně to z obrázku vycítila.
SESTŘIČKA MÍŠA Z HOSPICE V ČERVENÉM KOSTELCI JE BRONZOVÁ
Velkou radost měli při vyhlášení výsledku 13. ročníku fotosoutěže MŮJ SVĚT také v Hospici Anežky České v Červeném Kostelci. Hana Richterová, autorka snímku, který byl oceněn třetím místem v kategorii Portrét, na ní zachytila sestřičku Míšu z tohoto hospice.
ZAPÓZOVAT BYL OCHOTNÝ JEN MŮJ SYN...
„Baví mě mluvit s mladými o jejich životě a reflektovat jim moje životní zkušenosti, dávat jim zpětnou vazbu a nenásilně jim ukazovat, že se dá žít lépe, ukazovat jim lepší možnosti. Baví mě se jim věnovat, trávit s nimi volný čas, vymýšlet jim program a být jim dobrým partnerem a průvodcem na cestě do dospělosti,“ píše Renata Pokorná, která již šest let pracuje v nízkoprahovém zařízení pro děti a mládež v Oblastní Charitě Žďár nad Sázavou. Oceněný snímek zachycuje její práci v terénu, jedná se ale o propagační fotografii, na které si klienta terénní služby zahrál její syn, který jediný byl ochoten být zvěčněn za těchto okolností. „Život spjatý s prevencí mě opravdu baví, vidím v něm smysl, protože prevence je vždy lepší, levnější a méně bolestná, než následná léčba závislostí,“ dodává Renata Pokorná.
