09.09.2005 -
Počátkem června jsme obdrželi do rukou dokument České biskupské konference "Charitativní služba církve - pastorační péče o Charitu". Hned v úvodu biskupové připomínají potřebu organizované charitativní služby.
Počátkem června jsme obdrželi do rukou dokument České biskupské konference "Charitativní služba církve - pastorační péče o Charitu". Hned v úvodu biskupové připomínají potřebu organizované charitativní služby.
Zdůrazňuje se zde i potřeba vyhledat člověka v nouzi. Protože ten ne vždy přijde o pomoc prosit. Dokument nám také v první části připomíná biblické kořeny charitní služby. Již Starý zákon vede věřícího k pochopení, že služba Bohu v liturgii musí být vždycky doprovázena službou člověku. Evangelium je pak základním duchovním kamenem charitativní služby.
Celé církevní dějiny jsou pak také mimo jiné dějinami světců, a i mnohých v kalendáři nezapsaných křesťanů, kteří jsou známi svými významnými počiny v oblasti služby bližním. Dokument vyjmenovává světce jako František, Klára, Anežka Česká, Zdislava, Vincenc z Pauly.
Značná část dokumentu mapuje současný stav Charity a dává další podněty k jejímu správnému fungování. Říká se zde, že charitativní služba má být přirozenou součásti života farnosti.
"K prožívání víry tedy patří také charitativní služba jako samozřejmý projev životnosti církve, dobře žitého evangelia a jasného svědectví zdravé víry."
I zde může odehrát významnou roli kněz, který toto podporuje a někdy dokonce svým učením a působením formuje ducha služby a napomáhá různým aktivitám.
V závěru svého biskupského poselství, autoři nabízejí i konkrétní podněty k dobře fungující charitativní službě. Vše se týká jak organizované Charity, tak všeobecného smyslu pro pomáhání. Přeci jen dokument logicky akcentuje, kvůli potřebnosti v současné době organizovaného způsobu charitativní služby, různé nástroje, které tomu mohou prospívat. Od toho je třeba pak odlišit právní normy, které jsou zde projevem tzv. "partikulárního práva" - jsou tedy určené přímo organizačním strukturám Charity.
Můžeme nakonec přijímat dokument České biskupské konference o Charitě jako snahu určit základní pravidla pro fungování Charity a zároveň jako slovo povzbuzení pro všechny katolíky v jejich snahách být také pomáhajícím.
Zdůrazňuje se zde i potřeba vyhledat člověka v nouzi. Protože ten ne vždy přijde o pomoc prosit. Dokument nám také v první části připomíná biblické kořeny charitní služby. Již Starý zákon vede věřícího k pochopení, že služba Bohu v liturgii musí být vždycky doprovázena službou člověku. Evangelium je pak základním duchovním kamenem charitativní služby.
Celé církevní dějiny jsou pak také mimo jiné dějinami světců, a i mnohých v kalendáři nezapsaných křesťanů, kteří jsou známi svými významnými počiny v oblasti služby bližním. Dokument vyjmenovává světce jako František, Klára, Anežka Česká, Zdislava, Vincenc z Pauly.
Značná část dokumentu mapuje současný stav Charity a dává další podněty k jejímu správnému fungování. Říká se zde, že charitativní služba má být přirozenou součásti života farnosti.
"K prožívání víry tedy patří také charitativní služba jako samozřejmý projev životnosti církve, dobře žitého evangelia a jasného svědectví zdravé víry."
I zde může odehrát významnou roli kněz, který toto podporuje a někdy dokonce svým učením a působením formuje ducha služby a napomáhá různým aktivitám.
V závěru svého biskupského poselství, autoři nabízejí i konkrétní podněty k dobře fungující charitativní službě. Vše se týká jak organizované Charity, tak všeobecného smyslu pro pomáhání. Přeci jen dokument logicky akcentuje, kvůli potřebnosti v současné době organizovaného způsobu charitativní služby, různé nástroje, které tomu mohou prospívat. Od toho je třeba pak odlišit právní normy, které jsou zde projevem tzv. "partikulárního práva" - jsou tedy určené přímo organizačním strukturám Charity.
Můžeme nakonec přijímat dokument České biskupské konference o Charitě jako snahu určit základní pravidla pro fungování Charity a zároveň jako slovo povzbuzení pro všechny katolíky v jejich snahách být také pomáhajícím.
