Opavané, děkujeme!

Kolony aut směřovaly ve dnech 19. – 20. dubna na opavské nákladní nádraží. Všude, kam se člověk podíval, pak byly samé pytle s oblečením, lůžkovinami, hračkami a knížkami. Lidé přicházeli i pěšky nebo na kole, senioři o berlích nebyli výjimkou.

 

Sbírka šatstva pro Diakonii Broumov, kterou pořádala už poněkolikáté Naděje – středisko krizové pomoci Charity Opava, přilákala stovky lidí. Využili možnost udělat si místo v šatníku. Ale nejen to, Opavané přišli především vykonat dobrý skutek a být solidární s lidmi v nouzi, kterým sbírka pomáhá. Jedněm zajistí práci při třídění, dalším pak pomůže překonat těžkou dobu. Příchozí také hojně přispívali na dopravu, v průhledné kasičce převládaly stovky a padesátikoruny.

 

Jedna z příchozích, Ivana Románková, uvedla, že věci, které donesla, jsou ještě pěkné a byla by škoda je vyhodit. Nejstarší dárkyní pak byla sedmaosmdesátiletá Zdeňka Ruprechtová z Kylešovic, která se účastní každé sbírky. „Mám to vždy napsáno v kalendáři,“ sdělila čiperná seniorka, která přišla pěšky o holi a přinesla několik igelitek. Pomáhá celý život. Kdysi byla činná v Červeném kříži. Jako dobrovolná sestra jezdila s dětmi na tábory a jako zdravotník nechyběla u žádné sportovní akce. S brašnou na rameni, páskou na rukávě a vždy plná energie, tak na ni vzpomínají pamětníci. Když se blíží tradiční charitní sbírka, sbírá už dopředu mezi vrstevníky, kteří by cestu na nádraží vzhledem ke zdravotnímu stavu nezvládli. Tentokrát jí patnáctiletá prapravnučka přibalila i své hodinky, aby udělaly někomu radost.

 

Druhý den byla sbírka ukončena už dopoledne. O půl jedenácté byl uzavřen třetí a poslední vagon. Lidé ale přijížděli stále a byli zklamaní. „Loni jsme naplnili jen jeden a čtvrt vagonu. Nebyli jsme připraveni na tak velký nával. Nakonec jsme museli požádat České dráhy o čtvrtý vagon a od 14 hodin jsme ve sbírce pokračovali,“ uvedla vedoucí Naděje Veronika Fussová. S  průběhem a výsledkem sbírky je nadmíru spokojena. Pochválila Opavany za solidaritu s chudobnými a rovněž všechny, kteří jí po oba dny pomáhali.

 

Byli to Lucie Vehovská, František Chalupa, Jiří Leifert, Marie Víchová a také vězni a dozorci z opavské věznice. Z azylového domu mělo přijít hned několik dobrovolníků, přišel však jen pan Pavel, který chodí pomáhat při každé sbírce. O svých pohnutkách nechtěl hovořit. „Je to záležitost srdíčka,“ řekl skromně a rychle běžel odnášet těžké pytle do vagonu.