23.05.2007 - Chcete poznat, jak se pečuje o děti s velkým postižením? Víte, jak je možné komunikovat s nemluvícím dítětem, které vás zdánlivě nevnímá? Přijďte se podívat. Ve dnech od 30. května až do 1. června od 8 do 14 hodin jsou pro vás v Mravenečku dveře otevřené.
Chcete poznat, jak se pečuje o děti s velkým postižením? Víte, jak je možné komunikovat s nemluvícím dítětem, které vás zdánlivě nevnímá? Přijďte se podívat. Ve dnech od 30. května až do 1. června od 8 do 14 hodin jsou pro vás v Mravenečku dveře otevřené.
Mnohým se v souvislosti s názvem zařízení vybaví dětská říkanka: „Mraveneček v lese, těžkou kládu nese, pomozte mu lidé, vždyť ji neunese.“ Rodiče s těžce postiženými potomky takovou situaci dobře znají. Trápí je i fakt, že jejich blízcí se nikdy nenaučí mluvit, nemohou se s nimi dorozumět, neodpoví jim na otázky, nesdělí své dojmy. Na pomoc ale přišli odborníci, kteří vyvinuli metodu usnadňované komunikace. Jak vše probíhá? Specialista drží dítě za ruku a ono pak pomocí klávesnice vytváří odpovědi na položené otázky.
Stejně jako všechny děti, i ty v Mravenečku mají svoje přání a my jsme se jich zeptali, co by si přály na Den dětí. „Odpočinout od cvičení. Pro všechny. Ráda bych si více hrála,“ vyjadřuje svá přání šestiletá Nikola z Opavy. Přidává se i třináctiletá Sophie z Bolatic: „Chtěla bych pohodu, bavit se.“ Cvičení a plnění různých úloh patří k dennímu zaměstnání a ony to vědí: „Nešlo by to bez cvičení? Musím, já vím,“ uvědomuje si své povinnosti osmiletý Staník ze Štáblovic. Není proto čemu se divit, že v den slavnostní by chtěly mít úkolů co nejméně. Stejné přání má i Karel z Dolního Benešova, kterému je 15 let: „Bezva den. Já se rád bavím s Péťou. V Mravenečku. Jo, rád bych potom byl zase v kuličkách.“ (Tj. v bazénu plném malých balónků) Někdy jsou děti smutné, že nemohou dělat to, co ostatní. Jako třeba Kája: „Hrát hudba a tanec, já zůstanu vzadu, jsem osamělý.“
Takto umí „mluvit“ i další uživatelé služeb denního stacionáře. A my můžeme jen žasnout, jak hluboký a pestrý je svět lidí, kteří jsou na první pohled jiní a my „zdraví“ je zařazujeme do škatulky „postižení“.
Přání pro všechny děti vyjádřil v rozhovoru dvaadvacetiletý Petr z Držkovic: „Aby byly spokojené děti tady a taky ve světě, aby se smáli jako já a stres je minul.“ „Jak to myslíš?“ „Myslím na ty, co nemají rodiče, víš, ty sirotky.“ „A co ještě bys dětem přál?“ „Hodně lásky a pochopení od těch, co nechápou. Všichni můžou být šťastní, ne? Co ty na to?“ „Já souhlasím.“ „Já vím.“
Váš zájem naše děti jistě potěší. Proto neváhejte a přijďte mezi nás ve dnech 30. května až 1. června od 8 do 14 hodin. Zvou děti a pracovníci Charity Opava - Stacionáře Mraveneček, Neumannova 3, 747 07 Opava – Jaktař.
Mnohým se v souvislosti s názvem zařízení vybaví dětská říkanka: „Mraveneček v lese, těžkou kládu nese, pomozte mu lidé, vždyť ji neunese.“ Rodiče s těžce postiženými potomky takovou situaci dobře znají. Trápí je i fakt, že jejich blízcí se nikdy nenaučí mluvit, nemohou se s nimi dorozumět, neodpoví jim na otázky, nesdělí své dojmy. Na pomoc ale přišli odborníci, kteří vyvinuli metodu usnadňované komunikace. Jak vše probíhá? Specialista drží dítě za ruku a ono pak pomocí klávesnice vytváří odpovědi na položené otázky.
Stejně jako všechny děti, i ty v Mravenečku mají svoje přání a my jsme se jich zeptali, co by si přály na Den dětí. „Odpočinout od cvičení. Pro všechny. Ráda bych si více hrála,“ vyjadřuje svá přání šestiletá Nikola z Opavy. Přidává se i třináctiletá Sophie z Bolatic: „Chtěla bych pohodu, bavit se.“ Cvičení a plnění různých úloh patří k dennímu zaměstnání a ony to vědí: „Nešlo by to bez cvičení? Musím, já vím,“ uvědomuje si své povinnosti osmiletý Staník ze Štáblovic. Není proto čemu se divit, že v den slavnostní by chtěly mít úkolů co nejméně. Stejné přání má i Karel z Dolního Benešova, kterému je 15 let: „Bezva den. Já se rád bavím s Péťou. V Mravenečku. Jo, rád bych potom byl zase v kuličkách.“ (Tj. v bazénu plném malých balónků) Někdy jsou děti smutné, že nemohou dělat to, co ostatní. Jako třeba Kája: „Hrát hudba a tanec, já zůstanu vzadu, jsem osamělý.“
Takto umí „mluvit“ i další uživatelé služeb denního stacionáře. A my můžeme jen žasnout, jak hluboký a pestrý je svět lidí, kteří jsou na první pohled jiní a my „zdraví“ je zařazujeme do škatulky „postižení“.
Přání pro všechny děti vyjádřil v rozhovoru dvaadvacetiletý Petr z Držkovic: „Aby byly spokojené děti tady a taky ve světě, aby se smáli jako já a stres je minul.“ „Jak to myslíš?“ „Myslím na ty, co nemají rodiče, víš, ty sirotky.“ „A co ještě bys dětem přál?“ „Hodně lásky a pochopení od těch, co nechápou. Všichni můžou být šťastní, ne? Co ty na to?“ „Já souhlasím.“ „Já vím.“
Váš zájem naše děti jistě potěší. Proto neváhejte a přijďte mezi nás ve dnech 30. května až 1. června od 8 do 14 hodin. Zvou děti a pracovníci Charity Opava - Stacionáře Mraveneček, Neumannova 3, 747 07 Opava – Jaktař.
Autor: Štěpánka Gecová
