08.04.2004 - Charita Opava vydala ve spolupráci s tiskárnou Grafis 2000, s. r. o. reedici básnické sbírky Marie Farné "Střípky". Autorka poesie Marie Farná, která aktivně spolupracuje s Charitou Opava, publikovala sbírky nazvané "Výkřiky", "Květinářství života" a "Střípky". Sbírka je k dostání v nově vzniklém klubu Chráněného a podporovaného bydlení pro duševně nemocné na Kylešovské ulici, v Rehabilitačních dílnách v Opavě-Jaktaři a v Krámku u Josífka v Opavě na Kolářské ulici za cenu 20 Kč.
Charita Opava vydala ve spolupráci s tiskárnou Grafis 2000, s. r. o. reedici básnické sbírky Marie Farné "Střípky". Autorka poesie Marie Farná, která aktivně spolupracuje s Charitou Opava, publikovala sbírky nazvané "Výkřiky", "Květinářství života" a "Střípky". Sbírka je k dostání v nově vzniklém klubu Chráněného a podporovaného bydlení pro duševně nemocné na Kylešovské ulici, v Rehabilitačních dílnách v Opavě-Jaktaři a v Krámku u Josífka v Opavě na Kolářské ulici za cenu 20 Kč.
Na ukázku přikládáme báseň Střípky.
Střípky
Skládám střípky vzpomínek
do mozaiky prožitých dní.
Červená je barva radosti
i lásky prožité až na dno srdce.
Zelené jsou lesy minulých let
i naděje příštích poutí.
Modré jsou daleké obzory
a touha vod hledajících moře.
žlutý a jiskřivý je jas slunce
a květů na jarních stráních.
Hnědá je kůra borovic
i očí hřejivých nad samet.
Fialové ocúny blednou
v mlze pozdního podzimu
a stejně mě zebe ruka,
kterou opustil vřelý stisk tvé dlaně.
Bílá je barva nevinnosti
a svátečního ubrusu,
jenž zve přátele k posezení.
A černá je noc přikrývající krajinu
i nejkrutější bolest duše.
Nosím v paměti ten kaleidoskop
barevných úlomků,
otáčím ho ve chvílích klidu
a nořím se do jeho obrazů.
Čerpám z nich útěchu
i varování pro příští cestu.
Skládám střípky vzpomínek
do mozaiky prožitých dní.
Červená je barva radosti
i lásky prožité až na dno srdce.
Zelené jsou lesy minulých let
i naděje příštích poutí.
Modré jsou daleké obzory
a touha vod hledajících moře.
žlutý a jiskřivý je jas slunce
a květů na jarních stráních.
Hnědá je kůra borovic
i očí hřejivých nad samet.
Fialové ocúny blednou
v mlze pozdního podzimu
a stejně mě zebe ruka,
kterou opustil vřelý stisk tvé dlaně.
Bílá je barva nevinnosti
a svátečního ubrusu,
jenž zve přátele k posezení.
A černá je noc přikrývající krajinu
i nejkrutější bolest duše.
Nosím v paměti ten kaleidoskop
barevných úlomků,
otáčím ho ve chvílích klidu
a nořím se do jeho obrazů.
Čerpám z nich útěchu
i varování pro příští cestu.
