Kavárna si během své krátké existence získala srdce mnoha návštěvníků. Každé úterý, kdy měla otevřeno, bývalo plno. Lidem s duševním onemocněním nebo mentálním znevýhodněním nabízela možnost zapojit se do práce, získávat nové zkušenosti, učit se samostatnosti a zažívat pocit, že jsou důležitou součástí společnosti. „Naše kavárna totiž nikdy nebyla jen o kávě. Byla o lidech, setkávání, malých radostech a především o příležitostech pro lidi se zdravotním znevýhodněním, kteří u nás mohli pracovat, učit se novým věcem a zažívat pocit, že jsou důležitou součástí světa kolem nás,“ říká vedoucí Radosti Lucie Švejdíková. Nedílnou součástí projektu byla také nácviková kuchyně, v níž vznikaly dobroty, na kterých si mohli návštěvníci pochutnat. „Děkujeme, že jste k nám chodili, že jste nás podporovali, fandili nám, usmívali se na nás a pomáhali nám tvořit místo, kde měla radost své dveře vždy otevřené. Je nám líto, že se tato kapitola uzavírá, ale věříme, že všechno krásné, co jsme společně vytvořili, v nás zůstane dál,“ dodává Lucie Švejdíková.
„Děkujeme Slezskému zemskému muzeu, těch deset měsíců provozování kavárny v Müllerově domě byla pro nás všechny velmi cenná zkušenost,“ doplňuje manažerka Charity Opava Pavlína Králová. „Všechno, co jsme se zde naučili a co jsme si vyzkoušeli, nás a především naše klienty posunulo o velký kus dále. Věříme proto, že tyto zkušenosti již brzy zúročíme v nových prostorách, které nyní intenzivně hledáme,“ uzavírá manažerka.
Konec působení v Müllerově domě tak nemusí znamenat definitivní konec Kavárny pro radost. Charita Opava věří, že se jí podaří najít vhodné zázemí a že se oblíbený projekt bude moci v budoucnu znovu otevřít na novém místě.




