K čemu slouží usnadňovaná komunikace

14.02.2006 - Celý život jsem velmi toužila pracovat s postiženými dětmi. Stejně jako u mnohých lidí i má cesta k vysněnému povolání nebyla tak jednoduchá. Můj sen se splnil až v pozdějším věku, když jsem byla přijata do stacionáře Mraveneček. Tento stacionář navštěvují děti s kombinovanými vadami, o které se jinak rodiče starají doma. Naše zařízení jim umožňuje na pár hodin denně poskytnout dětem odbornou péči, aby sami mohli jít do práce nebo si jen na chvíli oddychli. Ve stacionáři se snažíme s dětmi především cvičit, ale také je vyučujeme jednoduchým věcem atp.
Celý život jsem velmi toužila pracovat s postiženými dětmi. Stejně jako u mnohých lidí i má cesta k vysněnému povolání nebyla tak jednoduchá. Můj sen se splnil až v pozdějším věku, když jsem byla přijata do stacionáře Mraveneček. Tento stacionář navštěvují děti s kombinovanými vadami, o které se jinak rodiče starají doma. Naše zařízení jim umožňuje na pár hodin denně poskytnout dětem odbornou péči, aby sami mohli jít do práce nebo si jen na chvíli oddychli. Ve stacionáři se snažíme s dětmi především cvičit, ale také je vyučujeme jednoduchým věcem atp.
Protože tyto děti většinou neumějí mluvit nebo dokáží říci pouze pár slov, zajímala jsem se o způsoby, jak se s dětmi dorozumět, zjistit, co vlastně uvnitř prožívají a tak jim lépe pomoci. A tak jsem se dozvěděla o metodě nahrazující verbální řeč, usnadňované komunikaci.
Tato metoda umožňuje dětem s velkými poruchami komunikace vybrat si předměty, obrázky, psaná slova tak, že na ně ukazují prstem. Mohou se pak i písemně vyjadřovat tak, že postupně ukazují na písmena a jakoby hláskují slova na papírové klávesnici nebo na počítači. Přestože by se mohlo zdát, že je tato metoda snadná, není tomu tak. K získávání přesvědčivých výsledků je zapotřebí většinou až několikaměsíčního tréninku. Také potřebuji znát věk, okolí, zájmy a záliby jednotlivých dětí, abych mohla klást správné otázky. Cílem mého snažení je zjednodušit život dětem a hlavně jejich rodičům.

Abych vám lépe objasnila tuto metodu, povyprávím vám příběh, který se mi stal během mého působení ve stacionáři. Usnadňovanou komunikaci pravidelně provádíme se všemi dětmi. S některými se daří více a s jinými méně. Mám samozřejmě ráda všechny děti ve stacionáři. Díky usnadňované komunikaci se mi však podařilo k některým z nich proniknout blíže a tak si k nim vypěstovat hlubší vztah.
Jedním z takových dětí je Lenka. Když k nám začala chodit do stacionáře, měla jsem z ní trochu strach. Běhala po místnosti jako divá a nebylo ji možné uklidnit. Postupem času jsem si ji stále více získávala trpělivostí a láskou a proto jsem se i zajímala, jak žije doma. Pohovořila jsem si s její maminkou a zjistila jsem, že spolu mají komplikovaný vztah. Často maminku neposlouchala a rozhazovala kolem sebe věci. Chtěla jsem jim oběma pomoci, protože jsem cítila, že Lenka musí mít nějaký důvod, proč tohle všechno dělá. Z odpovědí, které jsem dostala během usnadňované komunikace s Lenkou, jsem pochopila, že se Lenka doma nudí a že by si přála, aby ji maminka nebrala jako postižené dítě. Po různých domluvách se Lenka zklidnila. Začala vyžadovat po mamince, aby s ní každé ráno chodila na procházku a to v jakémkoli počasí. Postupně se nám podařilo s Lenkou probrat a odstranit i tento problém. Dneska je Lenka klidná a hodná i doma. Byla jsem velmi ráda, že se nám podařilo alespoň částečně Lenku zklidnit. Doufám, že se mi v budoucnu podaří pomoci i jiným dětem. Momentálně mezi ně patří hlavně Lukáš, který je velmi postižený, má částečné problémy s jídlem a bolesti žaludku. Všichni doufáme, že by mu usnadňovaná komunikace mohla pomoci stejně, jako pomohla Lence.

Doufám, že se mi tímto článkem podařilo alespoň trochu osvětlit metodu usnadňované komunikace. Věřím, že rozvoj této metody může v budoucnu postiženým lidem velmi prospět.
Eva Dubová, stacionář Mraveneček

Děkujeme partnerům