Jak jsme slavili ve Vlaštovičkách

30.09.2005 - OSLAVA 9. VÝROČÍ ZALOŽENÍ DOMU SV. CYRILA A METODĚJE PRO ZRAKOVĚ POSTIŽENÉ VE VLAŠTOVIČKÁCH Ve středu 28. září se ve Vlaštovičkách společně setkali: sedmnáctiletá studentka opavského gymnázia, opavský podnikatel, důchodkyně a ředitel neziskové organizace. Tato různorodá společnost, která by se za normálních okolností asi nikdy nesešla, má však něco společného, a tím je zájem o Dům sv. Cyrila a Metoděje pro zrakově postižené ve Vlaštovičkách.
A protože v tento den slavil Dům 9. výročí své existence, mělo více než sto padesát příchozích o čem diskutovat, na co vzpomínat, případně dále co plánovat. Oslava začala slavnostní mší svatou, kterou sloužil nový opavský pan děkan Otec Pavel Cieslar. Dále byla na programu prohlídka domu a ve své druhé půli měla oslava spíše oddechový a zábavní ráz.

Třebaže jedno z velkých lákadel pro děti, koník určený pro svezení těch nejmenších, utekl z areálu domu ještě před tím, než by se na něm kdokoli svezl, ostatní atrakce a soutěže neprovázely žádné nečekané příhody a děti tak mohly strávit při hře zábavné chvíle. Všichni ostatní pak dlouhotrvajícím potleskem ocenili vystoupení mažoretek z organizace Orel Stěbořice. O dobrou náladu se po celé odpoledne starala skupina Zpívající kytky, složená převážně z řad obyvatel Domu sv. Cyrila a Metoděje.

Mezitím, během oficiální prohlídky, která musela být pro neutuchající zájem z řad návštěvníků několikrát opakována, čelila jeho vedoucí Petra Hrbáčová řadě zvídavých dotazů. Spousta z nich by se dala shrnout do jediného tématu - a to jakým způsobem si mohou zrakově postižení obyvatelé zvýšit v domě svou úroveň samostatnosti: "V tom našim obyvatelům velmi usnadňuje práci komplexní systém odborné sociální rehabilitace", zněla odpověď vedoucí domu. "Pro lepší představu, např. díky výuce prostorové orientace si mohou naši obyvatelé sami zajít ve městě tam, kde v tu chvíli potřebují. Díky výuce práce na PC se našim obyvatelům otevřel svět internetu, díky výuce vaření si většina z nich již připravuje jídlo sama. V tomto výčtu činností, které naši obyvatelé díky absolvované sociální rehabilitaci sami zvládají, bych mohla pokračovat ještě dlouho", sdělila s úsměvem během prohlídky Petra Hrbáčová.

A co si mohla naše nesourodá čtveřice, o které jsem se zmínil v úvodu, ten den z Vlaštoviček odnést? Snad, že jejich pomoc zrakově postiženým a úsilí, které vynakládají, má smysl a výsledky jejich snažení jsou v dlouhodobém horizontu patrné.

Věřím, že za rok se nejen s nimi, ale i s Vámi ostatními ve Vlaštovičkách při jejich kulatém jubileu společně setkáme.

Václav Burda, DiS., zaměstnanec Domu

Děkujeme partnerům