Sociální práce
Mgr. Iva Burianová
Charita Opava
NA KAPITOLE DÁLE SPOLUPRACOVALI: RNDr. Anna Ekslerová (Diecézní charita ostravsko-opavská), Soňa Rašková (Charita Opava),
PRAKTICKÉ ZKUŠENOSTI Z OVĚŘOVÁNÍ DOPLNILI: René Beinhauer, DiS. (Charita Opava), Bohdana Richterová, Ing. Vladimír Plesník (oba REINTEGRA), Bc. Rostislav Maceček (Charita sv. Alexandra Ostrava), Lucie Hrubá, Pavel Hendrichovský (oba Diakonie Broumov), Marta Švejdová, Jaromír Linha, Jindřich Linha (všichni Farní Charita Písek)
Definic sociální práce je mnoho
Pro účely této práce vycházíme z definice Mezinárodní federace sociálních pracovníků (1988). Ta definuje sociální práci jako „činnost, která předchází nebo upravuje problémy jednotlivců, skupin a komunit, vznikající z konfliktů potřeb jedinců a společenských institucí. Jejím záměrem je zlepšit kvalitu života všech lidí".
Sociální práce je obor orientovaný na řešení definované oblasti lidských problémů. Hraničí s řadou akademických i praktických disciplín zabývajících se životem člověka. S mnoha z nich má společné některé poznatky a postupy. Přesto je však samostatnou disciplínou. Odlišuje ji důraz na sociální fungování klienta. Jak uvádí Matoušek (2003), v praxi to znamená, že sociální pracovník pohlíží na člověka jako na bytost, která existuje v prostředí a musí zvládat jeho nároky.
Úkolem sociálního pracovníka je podpořit klientovo sociální fungování - tj. pomoci při obnově či získání takových dovedností, informací apod., jež klientovi umožní zvládat požadavky prostředí nebo naopak ovlivňovat ty nároky prostředí, které jsou nepřiměřené či jinak problematické.
Charakteristika sociálního pracovníka
Sociální pracovník je samostatný profesionál vzdělaný v oboru, který se řídí etickým kodexem své profese. Ve své činnosti je povinen respektovat práva a potřeby uživatele služby, který je jeho klientem, stejně jako poslání a hodnoty organizace, v níž pracuje. Uživatele služby chápe jako aktivního spolupracovníka, který má kromě práv také své povinnosti. Důležitým právem je například možnost si stěžovat.
Sociální pracovník se pohybuje v rámci práv a povinností definovaných právním systémem, zaměstnavatelem a profesními standardy. (Matoušek, 2003) Institucionální rámec je důležitý, protože sociální pracovník zasahuje do života klientů a je potřeba, aby jeho právo zasahovat bylo legitimní. Odhaluje také detaily ze života uživatelů služeb, a proto jsou důležitá pravidla, která zajišťují jim ochranu.
V ideálním případě se práva a povinnosti, které přísluší roli sociálního pracovníka, vzájemně doplňují. Sociální pracovník musí být schopen se vyrovnat s nejistotou, která sociální práci provází, a být připraven nést riziko. Bere v potaz, že profesní hodnoty, osobní hodnoty a hodnoty zaměstnavatele mohou být v konfliktu. Důležitou vlastností a dovedností sociálního pracovníka je schopnost reflexe a umění veřejně své jednání obhájit.
V současnosti se již klade větší důraz na důležitost příslušného odborného vzdělání sociálních pracovníků a termín sociální pracovník se spojuje s absolventem minimálně vyššího odborného vzdělání sociálního směru, vysokoškolského vzdělání bakalářského či magisterského směru. Zaměstnanci s nižším vzděláním sociálního směru jsou bráni jako sociální asistenti.
V praxi však dosud není tak časté, aby měl pracovník na pozici sociálního pracovníka vyšší odborné či vysokoškolské vzdělání (před rokem 1989 nebylo možné studovat sociální práci na vysoké či vyšší odborné škole, ale jen např. v rámci nadstavbového pomaturitního studia). Možnosti dosažení patřičného vzdělání při práci dosud nejsou příliš hojné.
Ne všechny aktivity týkající se sociální práce v chráněné dílně musí být v náplni práce sociálního pracovníka, některé může vykonávat sociální asistent. Toho můžeme definovat jako kvalifikovaného pracovníka s úplným středním odborným vzděláním, který provádí činnosti směřující k vytváření, prohlubování a upevňování základních pracovních návyků uživatele služeb (např. provádění instruktáží, spolupráce na tvorbě individuálního plánu atd.). (Trexima s.r.o., Kartotéka typových pozic). Je však důležitá odborná garance služeb, kterou by měl poskytovat sociální pracovník, a supervize. Vhodné je samozřejmě celoživotní vzdělávání.
V textu však budeme pro zjednodušení používat pouze termín sociální pracovník.
Činnost sociálního pracovníka v chráněných dílnách
Sociální pracovník provází uživatele služeb od jeho vstupu do chráněné dílny (chráněného zaměstnávání) až do jeho odchodu a je pro něj jedním z klíčových pracovníků. Musí to být kvalifikovaný odborník.
Úloha sociálního pracovníka při zaměstnávání osob znevýhodněných na trhu práce a metody práce, které jsou používány, jsou dány charakteristikami cílové skupiny. Jiné metody a postupy práce používá sociální pracovník, pokud pracuje s lidmi se zdravotním postižením, jiné pokud to jsou lidé bez přístřeší, jiné u lidí vykonávajících alternativní trest. Zdůrazňujeme, že každý člověk zaměstnaný v chráněné dílně (uživatel služby) je svéprávný, má řádnou pracovně-právní smlouvu, která respektuje zákoník práce, a je tudíž zodpovědný za svůj život. Sociální pracovník není osobou, která „organizuje" a „vede" život uživatele služby, ať už pracovní či soukromý. Nabízí mu pouze konkrétní, pokud možno na míru uzpůsobené služby podporující jeho úspěšný návrat do pracovního procesu a tím i plnějšího občanského života.
A jak to proběhlo v praxi?
Cílová skupina našeho projektu byla velmi široká
Oblast Opava 1a Opava 2 – Charita Opava, středisko Chráněná technická dílna
Cílovou skupinu, která se zúčastnila ověřování programu sociální práce v oblasti Opava 1, tvořili dlouhodobě nezaměstnaní a na trhu práce znevýhodnění občané se zdravotním postižením (převážně ČID) a s nízkým vzděláním (základní či střední odborné). Věk osob cílové skupiny se pohyboval od 24 do 56 let. Zdravotní postižení zahrnovala postižení zraku, sluchu, pohybového ústrojí, stabilizované onkologické onemocnění, epilepsii a také onemocnění psychické. Cílová skupina se skládala pouze z mužů. Počet členů cílové skupiny zapojených do ověřování se v průběhu ověřování měnil (např. z důvodu uplatnění některých členů na běžném trhu práce, přiznání PID nebo odnětí ČID apod.). V současnosti je zde zaměstnáno 7 mužů. Všichni se podíleli na ověřování pracovních programů v rámci projektu EQUAL.
Cílovou skupinou, která se zúčastnila ověřování programu sociální práce v oblasti Opava 2, tvořily dlouhodobě nezaměstnané ženy se zdravotním postižením (všichni ČID) ve středním věku a se základním až středoškolským vzděláním. Mezi zdravotní postižení této cílové skupiny patřilo lehké postižení zraku, stabilizované onkologické onemocnění, psychická porucha, alergie, postižení dolních končetin v kombinaci s diabetem. Jejich počet v průběhu ověřování narůstal. Z počátku byly tři, ke konci ověřování už bylo pět žen.
Oblast Krnov – REINTEGRA
Zvolený sociální program je určen dlouhodobě nezaměstnaným lidem se zdravotním postižením, kteří potřebují „dlouhodobou podporu při získání pracovního místa na otevřeném trhu práce".
Za touto definicí se skrývá skupina osob, u které se kumulují rizikové faktory vedoucí ke společenskému vyloučení. Tito lidé mají zdravotní postižení, jsou dlouhodobě nezaměstnaní, mají často nízkou kvalifikaci a nedostatek odborných dovedností, jsou společensky izolovaní (je to důsledek zejména dlouhodobé nezaměstnanosti, zdravotních a osobních problémů).
Struktura této cílové skupiny z hlediska pohlaví a věku je různorodá. Jedná se o muže i ženy různého věku. Na třech ověřovacích místech vytvořených v rámci projektu EQUAL bylo z této cílové skupiny zaměstnáno doposud 5 mužů. Muži byli vybráni vzhledem k ověřovaným pracovním programům v naší oblasti. Tuto práci by zvládla i fyzicky zdatnější žena.
Oblast Ostrava – Charita sv. Alexandra, středisko Chráněná technická dílna
Pracovníci, kteří jsou Charitou sv. Alexandra zaměstnáni na tomto pracovišti, jsou dospělí muži ve věkovém rozmezí 22 - 55 let. Všichni pracovníci mají změněnou pracovní schopnost a až na dvě výjimky pobírají částečný invalidní důchod. Příčinou změněné pracovní schopnosti je zdravotní postižení (obvykle je to postižení somatické, ale i neurologické či duševní onemocnění). V současnosti je zde zaměstnáno 12 uživatelů služeb. Všichni se podíleli na ověřování pracovních programů v rámci projektu EQUAL.
Všichni pracovníci žijí v sociálně stabilizovaném prostředí buď ve vlastních rodinách nebo u rodičů. Jsou to převážně lidé, kteří přišli o práci na základě svého zdravotního stavu v době, kdy se masově restrukturalizoval průmysl na Ostravsku a jako první byli obvykle propouštěni lidé se zdravotním omezením. Tento fakt podporuje počet nezaměstnaných lidí se změněnou pracovní schopností, kterých je v současné době evidováno na Úřadu práce v Ostravě více než 3 000.
Oblast Písek – Farní Charita Písek
Cílové skupiny, které se zúčastnily ověřování programu sociální práce v oblasti Písek byly lidé odsouzení k alternativnímu trestu a dále lidé se zdravotním postižením.
Odsouzení k alternativním trestům jsou lidé, kteří se dopustili přestupku a příslušným soudem byli odsouzeni k obecně prospěšným pracím. Tento trest je omezen časově a počtem hodin obecně prospěšných prací. Doba pro splnění trestu je maximálně 1 rok a počet hodin prospěšných prací je maximálně 400 hodin.
Jde o osoby starší 18 let. Především to jsou lidé ve věku 18-40 let, kteří se dopustili přestupku poprvé. V několika případech jsme se s odsouzenými setkali ještě jednou. V naší praxi šlo pouze o muže.
Druhou cílovou skupinou jsou lidé se zdravotním postižením a lidé, kteří byli dlouhodobě nezaměstnaní a dlouhodobě registrovaní na úřadech práce.
Struktura pracovního kolektivu z hlediska pohlaví byla 2 ženy a 3 muži. Z hlediska charakteristiky cílové skupiny: 3 lidé se zdravotními problémy jak fyzického, tak psychického rázu, 2 lidé dlouhodobě registrovaní na úřadu práce, ve věku nad 50let.
Oblast Broumov – Diakonie Broumov
Cílová skupina Diakonie Broumov se skládá z lidí, kteří se ne vždy vlastní vinou ocitli na kraji společnosti. Jedná se o propuštěné odsouzené, svobodné ženy a lidi, kteří nemají střechu nad hlavou.
Převážnou skupinu těchto lidí tvoří muži, ale své zastoupení mají i ženy. Co se týče věkové hranice, jde o muže od 20 do 60 let a ženy od 30 do 55 let. V současné době zaměstnává Diakonie Broumov 85 pracovníků a 10 tzv. klientů, kteří mají uzavřenou tzv. Dohodu o pracovní terapii do doby, než jim budou vyřízeny potřebné doklady k uzavření klasické pracovní smlouvy.
V rámci projektu EQUAL bylo zaměstnaných celkem 15 pracovníků, a to buď na pracovní smlouvu nebo na Dohodu o pracovní terapii. Tito pracovníci pracovali na ověřovacích pracovištích v rámci ověřovaných pracovních programů.
Společným cílem všech partnerů v projektu bylo dát osobám z cílové skupiny zaměstnání, ve kterém by uspěly. Do tohoto cíle můžeme zahrnout i odpracování alternativního trestu. Metody práce ovšem specifikuje fakt, zda se jedná o pracovní místa na dobu určitou (s následným nalezením pracovního místa na otevřeném trhu práce či návratem na úřad práce) či dobu neurčitou.
Otázka četnosti setkání sociálního pracovníka s uživatelem služby (tzv. sociálních „sezení") vychází zejména z potřeb konkrétního člověka z cílové skupiny a také z faktu, zda jde o pracovní místo na dobu určitou či neurčitou. Podle zkušeností, vyplývajících z ověřování se dá říci, že např. v trvale zaměstnávající sociální dílně je časově nejnáročnější práce sociálního pracovníka soustředěna do období cca šesti až osmi měsíců od prvního kontaktu s novým uživatelem služby. Poté časová náročnost klesá přibližně na polovinu až na třetinu. Ověřování se však až na výjimky neúčastnili uživatelé služeb s těžkým zdravotním postižením. V jejich případě by zmiňované časové období mohlo být diametrálně odlišné - totiž delší. Vycházíme ze zkušeností Charity Opava se zaměstnáváním osob s těžkým zdravotním postižením v rámci Chráněných dílen sv. Josefa, které nebyly vzhledem k odlišným pracovním programům ověřovacím pracovištěm projektu. V těchto dílnách zaměstnávají např. nevidomé uživatele služeb bez jakékoliv předchozí pracovní zkušenosti, kteří mají zároveň i výrazné sociální znevýhodnění.
Četnost sociálních „sezení" tedy nemůžeme obecně stanovit, stejně jako nelze stanovit počet uživatelů služby na jednoho sociálního pracovníka. I v této oblasti se musí brát v potaz, s jakou cílovou skupinou sociální pracovník pracuje a také např. to, zda v chráněné dílně pracuje i sociální asistent, psycholog, ergoterapeut, či zda sociální pracovník u uživatelů služeb částečně vykonává i jejich práci.
Pracovní náplň a úkoly sociálního pracovníka lze rozdělit do tří okruhů:
Více k úkolům sociálního pracovníka ve vztahu k uživatelům služby
Syndrom vyhoření (burn-out syndrome)
je ztrátou profesionálního zájmu nebo osobního zaujetí a nejčastěji je spojeno se ztrátou činorodosti a poslání.
Syndrom vyhoření v zaměstnání mohou vyvolávat např. (Matoušek, 2OO3):
Z rozvinutého syndromu vyhoření je cesta zpět velmi obtížná. Pracovník buď odchází z profese nebo pracuje s takovými vnitřními obranami, že pro uživatele je jeho pomoc kontraproduktivní. Přitom si vyhoření nechce přiznat a zátěžové situace se postupně přenášejí i do soukromí.
Pomoc je možné najít v dobré, ale vždy časově náročné, psychoterapii, efektivnější je však prevence.
Jak se vyhnout syndromu vyhoření? Nejdůležitější je uvědomění si skutečnosti, že SV může postihnout i nás. Jako vždy je efektivnější prevence:
V souvislosti s ohrožením pracovníka syndromem vyhoření a v rámci jeho prevence je důležitá schopnost přijímání supervize.
Supervizi lze označit za určitou celoživotní formu učení, zaměřenou na rozvoj profesionálních dovedností a kompetencí. Důraz je kladen na aktivaci vlastního potenciálu v bezpečném a tvořivém prostředí. Místo hodnocení, striktní kontroly, upozorňování na chyby či jednostranného udílení rad nastupuje vzájemná spolupráce mezi supervizorem a supervidovaným, společné hledání řešení v prostředí důvěry, rozvíjení sebereflexe vedoucí k pochopení neuvědomovaných souvislostí, vztahů, pocitů a jejich odrazu v pracovní činnosti. Tím se supervize hlavní měrou liší od metodického vedení prováděného většinou nadřízenými pracovníky či institucemi, které je někdy za supervizi vydáváno a se supervizí zaměňováno. (Česká asociace streetwork)
Použitá literatura: