Mgr. Iva Burianová (Charita Opava), RNDr. Anna Ekslerová (Diecézní charita ostravsko-opavská), doc. RNDr. Milan Šimek, Ph.D. (VŠB – TU v Ostravě, ekonomická fakulta)

Vymezení základních pojmů

Osoba se zdravotním postižením

Podle zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti je fyzickým osobám se zdravotním postižením poskytována zvýšená ochrana na trhu práce.

Tento zákon, který vstoupil v platnost dne 1.10.2004, přinesl také změnu zažité terminologie. Člověk se zdravotním postižením je definován nyní jako fyzická osoba, která je:

• orgánem sociálního zabezpečení uznána plně invalidní (dále jen „osoba s těžším zdravotním postižením")
• orgánem sociálního zabezpečení uznána částečně invalidní
• rozhodnutím orgánu sociálního zabezpečení uznána zdravotně znevýhodněnou (dále jen „osoba zdravotně znevýhodněná").

Za zdravotně znevýhodněnou osobu podle zákona se považuje fyzická osoba, která má takovou funkční poruchu zdravotního stavu, při které má zachovanou schopnost vykonávat soustavné zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost, ale její možnosti být nebo zůstat pracovně začleněna, vykonávat dosavadní povolání nebo využít dosavadní kvalifikaci nebo kvalifikaci získat jsou podstatně omezeny z důvodu jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav se pro účely tohoto zákona považuje nepříznivý stav, který podle poznatků lékařské vědy má trvat déle než jeden rok a podstatně omezuje psychické, fyzické nebo smyslové schopnosti a tím i možnost pracovního uplatnění. Skutečnost, že je osobou se zdravotním postižením, dokládá fyzická osoba potvrzením nebo rozhodnutím orgánu sociálního zabezpečení.

Zohlednění zdravotního postižení jako funkční poruchy zdravotního stavu odpovídá mezinárodně uznávaným a používaným hlediskům, stejně jako zásada, že fyzickým osobám, které jsou zdravotně postižený, se při přístupu k zaměstnání samému poskytuje zvýšená pomoc a péče.

Do 30.9.2004 platný pojem „občan se změněnou pracovní schopností" byl překonán mimo jiné i z důvodu neslučitelnosti terminologie s pojmy používanými v Evropské unii. Zároveň jsou však respektovány závazky a dohody České republiky vůči ILO (Mezinárodní organizace práce - úmluva č. 159 o pracovní rehabilitaci a zaměstnávání invalidů), WHO (Světová zdravotnická organizace) a EU (Evropská unie) z hlediska zvýšené pomoci osobám se zdravotním postižením při jejich integraci do pracovního a veřejného života.

Novou úpravou se precizněji vymezuje okruh fyzických osob, kterým je poskytována zvýšená péče na trhu práce. Vazbou na plnou a částečnou invaliditu je respektována společensky uznaná tíže zdravotního postižení a její nesporný dopad na výdělečnou schopnost a z toho vyplývající následné podpory na trhu práce.

K tomu, aby byl občan uznán za osobu se zdravotním postižením, musí splňovat dvě základní podmínky: jeho nepříznivý zdravotní stav musí být dlouhodobý, to znamená, že musí být takové povahy, že podle poznatků lékařské vědy potrvá alespoň jeden rok, a v důsledku tohoto dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu musí mít omezenou možnost pracovního uplatnění, popřípadě přípravy pro pracovní uplatnění. Důvod k přiznání statutu zdravotně postižené osoby lze charakterizovat jako srovnání možnosti pracovního uplatnění zdravého občana stejného věku a pohlaví a občana s dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem bez ohledu na dosavadní zaměstnání nebo na dosažený stupeň kvalifikace.

Chráněná práce, chráněné pracovní místo a chráněná pracovní dílna

Chráněnou prací se rozumí pracovní činnost na vhodně zvoleném nebo upraveném výrobním programu, popřípadě vybrané pracovní náplni, vykonávaná zpravidla zaměstnancem s těžším zdravotním postižením za zcela mimořádných pracovních podmínek, upravených podle jeho fyzických a psychických schopností. Soubor více pracovišť přiměřeně upravených k chráněné práci ve vymezeném prostoru nebo samostatném celku tvoří chráněnou dílnu. Technické úpravy chráněných pracovišť a dílen jsou zaměřeny jednak na celá zařízení včetně umístění pracoviště a včetně přístupu k němu. Dále je důležité prostorové uspořádání, s ohledem na používání osobních pomůcek, a úprava pracovního prostřední v nejširším slova smyslu. Dbá se na individuální úpravy jednotlivých pracovních stanovišť (stolů, manipulačních desek, sedaček, ovladačů a prostředků strojního zařízení), vhodné umístění, uchopování, eventuálně tvarování nástrojů a nářadí, a to s přihlédnutím na používání osobních a pracovních pomůcek.

Dalším požadavkem pro realizaci chráněné práce je individuální přístup k zaměstnancům při instruktáži, znázorňování pracovních postupů, nácviku činností, odborný dohled zdravotních rehabilitačních zaměstnanců, popřípadě dalších (např. sociálního pracovníka) při zdolávání psychických bariér při adaptaci na nové pracovní a společenské podmínky i při odstraňování sociálních problémů.

K tomu, aby chráněná dílna (chráněné pracoviště) splnila své poslání a aby úsilí zaměstnanců bylo také optimálně ekonomicky využito, je zapotřebí, aby úvaha o zřízení chráněné dílny vycházela z analýzy všeobecných podmínek, výrobních technických možností, s přihlédnutím k perspektivnímu rozvoji organizace. Po stránce ekonomické je nutno vycházet z odhadů nákladů na zřízení chráněné dílny, provoz chráněné dílny (chráněného pracoviště), včetně investičních stavebních nákladů, investic do technologie a vybavení dílny, na školení, odměňování apod. Stejně závažná je také i úvaha i možnosti získání zaměstnanců, pro které byla dílna zřízena.

Zřízení chráněné dílny se vyhlašuje vydáním statutu chráněné dílny, v němž je uvedeno, kým je dílna zřízena, za jakým účelem a pro jaký okruh zaměstnanců. Případně lze označit, která pracovní místa jsou vyhrazena pro osoby s těžším zdravotním postižením.

Chráněné pracovní místo je podle zákona č. 435/ 2004 Sb., o zaměstnanosti definováno jako pracovní místo vytvořené zaměstnavatelem pro osobu se zdravotním postižením na základě písemné dohody s úřadem práce. Chráněné pracovní místo musí být provozováno po dobu nejméně dvou let ode dne sjednaného v dohodě. Na vytvoření chráněného pracovního místa může poskytnout úřad práce zaměstnavateli příspěvek.

Zákon o zaměstnanosti umožňuje na základě předchozích zkušeností hmotně stimulovat zaměstnavatele vytvářejícího nová pracovní místa pro osoby se zdravotním postižením. Jeho ustanovení obsahuje podmínky pro uzavření dohody o vytvoření chráněného pracovního místa a maximální výši příspěvku na jeho vytvoření. Příspěvek na vytvoření chráněného pracovního místa je možno na základě dohody poskytnout i osobě se zdravotním postižením, která začne vykonávat samostatnou výdělečnou činnost a tím napomůže jejímu uplatnění na trhu práce.

Chráněná pracovní dílna je pracoviště zaměstnavatele, vymezené na základě dohody s úřadem práce a přizpůsobené pro zaměstnávání osob se zdravotním postižením, kde je v průměrném ročním přepočteném počtu zaměstnáno nejméně 60% těchto zaměstnanců. Chráněná pracovní dílna musí být provozována po dobu nejméně dvou let ode dne sjednaného v dohodě. Na vytvoření chráněné dílny poskytuje úřad práce zaměstnavateli příspěvek. Úřad práce může na základě dohody se zaměstnavatelem poskytnout zaměstnavateli i příspěvek na částečnou úhradu provozních nákladů chráněné dílny.

Zákon o zaměstnanosti upravuje vymezení pojmu chráněná pracovní dílna, základní podmínky pro její vytvoření a maximální výši příspěvku. Příspěvek na vytvoření pracovních míst v chráněné dílně je podmíněn tím, že chráněná pracovní dílna je vytvářena po dohodě s úřadem práce.

Příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením

Zaměstnavateli zaměstnávajícímu více než 50% osob se zdravotním postižením z celkového počtu svých zaměstnanců se poskytuje příspěvek na podporu zaměstnávání těchto osob. Příslušným úřadem práce pro poskytování tohoto příspěvku je úřad práce, v jehož obvodu má sídlo zaměstnavatel, který je právnickou osobou, nebo v jehož obvodu má bydliště zaměstnavatel, který je fyzickou osobou.

Důvodem poskytování tohoto příspěvku je snaha o částečnou kompenzaci zvýšených nákladů, souvisejících se zaměstnáváním těchto občanů.

Chráněné zaměstnávání jako sociální služba

V Návrhu typologie sociálních služeb zveřejněné Ministerstvem práce a sociálních věcí v roce 2002 (www.mpsv.cz, únor 2005) chráněná dílna definována není. Je zde obsažena pouze služba Dílny - zařízení, které s uživatelem neuzavírá pracovně právní smlouvu. Citujeme:

Dílny (sheltered workshop)

Služba je určena lidem, jejichž soběstačnost v některé oblasti např. osobní péče, používání veřejných míst a služeb, je natolik snížena, že potřebují dlouhodobou podporu při získání pracovního místa nebo lidem, kteří o získání pracovního místa na trhu práce zatím neusilují.

Služba je poskytována ve zvláštních zařízeních s denním režimem. Uživatel není k poskytovateli služby v pracovně-právním vztahu. Podstatou služby je aktivizace, upevnění a rozvoj pracovních dovedností a návyků. Cílem je umožnit lidem v produktivním věku uplatnit své vlohy a připravit se na vstup na trh práce.

Nepřítomnost vymezení chráněné dílny v rámci typologie sociálních služeb prohlubuje nejistoty o tom, zda chráněné zaměstnávání (v rámci chráněných dílen) je či není sociální služba. Objevují se pochybnosti, zda pro osoby z cílové skupiny není již dostatečnou podporou umožnění zaměstnání v chráněných dílnách (s pomocí nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti).

V rámci řešení projektu jsme ověřili, že chráněné zaměstnávání určité cílové skupiny osob znevýhodněných na trhu práce neoddiskutovatelně sociální službou je. Cílem sociálních služeb je totiž zachovat a rozvíjet důstojný život lidí v nepříznivé sociální situaci a umožnit jim žít běžným způsobem života (Standardy kvality sociálních služeb, MPSV 2002). V mnoha případech lidí sociálně vyloučených však pouhé poskytnutí zaměstnání bez nabídky a realizace individuální sociální podpory hrozí zakonzervováním nepříznivé sociální situace nebo dokonce vykořisťováním (příklady: rychlý návrat nízkokvalifikovaných sezónních pracovníků, alkoholiků, Romů do evidence úřadů práce atd.). Tuto skutečnost potvrzují nejen bohaté zkušenosti zaměstnanců úřadů práce, ale i odborné práce.

Zkušenosti naše i dalších zaměstnavatelů potvrzují, že pokud se člověk, který má sice zdravotní znevýhodnění, ale je mentálně i sociálně integrován do běžné společnosti, stal příjemcem podpory v rámci aktivní politiky zaměstnanosti (dotace na zřízení a provoz chráněného místa) a sociální podpory při začlenění (např. v rámci podporovaného zaměstnávávání) a dostal individuálně dlouhou dobu na zapracování, již následně nepotřebuje sociální podporu v rámci zaměstnání. V chráněné dílně může např. pracovat krátkodobě v rámci integračních programů (viz. dále).

Otázkou pak je, pro koho je chráněné zaměstnávání jako sociální služba (tedy s individuální mírou sociální podpory) určeno především?

Chráněné zaměstnávání jako sociální služby by mělo být určeno pro lidi, kteří mají kromě zdravotního také sociální znevýhodnění. Pokud se jim pomůže zvládat či dokonce odstranit sociální znevýhodnění, zdravotní postižení je již ze společnosti nevyřazuje.

Co je tedy míněno pojmem sociální znevýhodnění?

Jde o dlouhodobé důsledky nepříznivé sociální situace skupin osob, u nichž došlo ke kumulaci rizikových faktorů vedoucích ke společenskému vyloučení. Tito lidé mají nejen zdravotní postižení, ale jsou většinou i dlouhodobě nezaměstnaní, mají často nízkou kvalifikaci a nedostatek odborných dovedností, velmi často trpí rodinnými a sociálními problémy.

Za dlouhodobé důsledky považujeme takové, které vedou k nezaměstnanosti delší než jeden rok. Jsou spojeny s neschopností využívat své vzdělání, znalosti či schopnosti ve společensky užitečné činnosti, samostatně udržet denní režim či zapojit se do společensky přijatelných sociálních a zájmových aktivit bez odborné podpory.

Důsledkem zejména dlouhodobé nezaměstnanosti, zdravotních a osobních problémů bývá společenská izolace. Její oběti podléhají beznaději, depresím, mají nízké sebevědomí, ztratily pracovní návyky, nezvyšují si kvalifikaci. Dále tak klesá jejich hodnota na trhu práce a jejich šance na pracovní uplatnění i na zlepšení životní situace se blíží nule. Jsou závislé na sociálních dávkách a vytvářejí si svět vlastních hodnot, odlišný od většiny společnosti, což je nebezpečný a většinou nevratný jev.

Někteří autoři například poukazují na skutečnost, že pokud si nezaměstnaný nenajde práci včas, nejlépe do šesti měsíců, dochází k takovým změnám v osobnosti, motivaci a psychickém stavu, které ztěžují znovuzapojení do pracovního procesu (Bolla, 2001). Po delším období nezaměstnanosti jsou deficity postižení tak velké, že životní dráha nezaměstnaných může končit nemocí, případně invalidním důchodem. Záleží samozřejmě na osobnosti a volbě životní strategie.

V této souvislosti stojí za pozornost také výsledky studie „Vybrané profesně-osobnostní charakteristiky osob se zdravotním znevýhodněním nebo částečnou invaliditou" (Faldynová, 2005).

Naše práce poukazuje ještě na další pole působnosti sociální práce v souvislosti se zaměstnáváním.

Jak již bylo řečeno, v České republice je chráněné zaměstnávání nejčastěji spojováno se zaměstnáváním osob se zdravotním postižením v rámci chráněných dílen. Otázkou ovšem je, zda by měla být osobou znevýhodněnou na trhu práce pouze osoba se zdravotním postižením.

Dvě ověřovací organizace v rámci našeho projektu (Diakonie Broumov a Farní Charita Písek ověřovaly zaměstnávání dalších skupin osob znevýhodněných na trhu práce (lidé bez přístřeší - bezdomovci, lidé vykonávající alternativní tresty, lidé dlouhodobě nezaměstnaní).

Organizace zaměstnávající převážně osoby z těchto cílových skupin (tedy ne osoby se zdravotním postižením tak jak je definuje platný zákon o zaměstnanosti), či umožňující výkon alternativního trestu, nemají v České republice status chráněné dílny. Můžeme však říci, že lidé, které zaměstnávají, potřebují sociální podporu stejně jako lidé se zdravotním postižením a sociálním znevýhodněním. Jejich znevýhodnění není zdravotní, ale vyznačují se charakteristikami, které jsme popsali výše jako sociální znevýhodnění. Jedná se tedy bezesporu také o formu sociální služby, která by měla spadat do chráněného zaměstnávání, byť toto není dosud legislativně zakotveno. V rámci řešení našeho projektu tyto organizace nazýváme sociální organizace (sociální firmy).

V následujícím textu budeme hovořit o chráněném zaměstnávání osob z cílové skupiny. „Chráněné" ve smyslu poskytování individuální sociální podpory umožňující snížení sociálního znevýhodnění, a tudíž efektivnější návrat do zaměstnání (v chráněné dílně, sociální firmě či na otevřeném trhu práce), a tím do běžného občanského života. Budeme hovořit o chráněném zaměstnávání v chráněných dílnách (či sociálních firmách) jako o sociální službě.

Sociální podpora je poskytována v rámci sociální práce. Jejím garantem je sociální pracovník a kontrolním orgánem inspekce kvality sociálních služeb. Nahlédněte do následujících stránek. Můžete se dozvědět více o sociální práci v rámci chráněného zaměstnávání osob znevýhodněných na trhu práce.